Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víkendová výprava do Litvínova

26. 10. 2009

Víkendová výprava do Litvínova

                 V pátek odpoledne jsme se sešli na českokamenickém nádraží - Saša a její pravé ručky Copík a Sádra, a také osm vlčat: Hejkal, Kolombo, Džejk, Doby, Skipi, Hokage, Fojda a Anička. Čekala nás náročná cesta železniční dopravou s mnoha rychlými přestupy na mezinárodní rychlíky EC a Krušnohor.  Některé přestupy nám stěžovali poněkud nabumbaní cestující, blokující uličku kolem WC a zpívající nám " pionýři pionýři, malované děti..." . Ale všechny nástrahy cestování jsme zvládli bez problémů a včas.

      Na nádraží v Litvínově nadrobil Doby chléb holubům, ale to byla jen malá nehoda. Čekala tam na nás Tapani s klíčemi od klubovny, kam jsme ještě museli dojet autobusem. V klubovně si šli kluci uvařit polévku a Saša zatím zatopila v krbovkách. Chvilku jsme ještě hráli Aktivity, ale pak už jsme byli celí unavení z té dlouhé cesty, tak jsme si šli lehnout. Anička vyprávěla strašidelné příběhy, jenže Hokage se bál moc. Nakonec usnul i on.

     Ráno, po snídani jsme vyrazili na tramvaj do Mostu. Kopec s hradem Hněvín nám ale schovala mlha,takže jsme o jednu zastávku přejeli. Na hrad jsme se vydali po vyhlídkové trase a hráli jsme cestou bombu. Hrad byl celý nově vystavěn a teď je tam hotel a restaurace. Ani vyhlídková věž nebyla otevřená, stejně bychom asi nic neviděli.  Viděli jsme tam jen kočky a bezdomovce, taky  sochu alchymisty a hvězdáře Keliho. Byl zde vězněn za doby Rudolfa II.. Na lavičce jsme se spolu s kočkami naobědvali a vyrazili nazpáteční cestu. V Litvínově jsme si koupili dobroty a také mlsali v cukrárně.

     V klubovně už na nás čekali a taky pěkně topili Kája s  Bredlym.  A pak už se scházeli další kluci a holky ze střediska Perun, až nás byla plná klubovna. Zahráli jsme si Aktivity, fotbálek a udělali si ohýnek. Buřty kluci nechtěli, raději si zahráli na schovku. Pak ještě poslouchali, jak Liška a Harry hrají na kytaru.  Spát jsme šli pozdě a spali dlouho.

       Ráno jsme se nasnídali, uklidili a pak honili autobus na nádraží. Zamávali jsme Tapče a Simče a osobáčkem jsme si to ujížděli domů. Ve vlaku jsme hráli ještě pořád Vousáče a slovní fotbal a taky jsme si zazpívali. V Kamenici už čekali rodiče. Rozloučili jsme se pokřikem.